Být dokonalý

Autor:  Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2013/8

Nějaký člověk poklekl před Ježíšem a ptal se: „...co mám dělat, abych byl dokonalý?“ (srov. Mk 10, 17). Předtím řekl: "...od svého mládí jsem dodržoval Boží zákony" a Ježíš řekl: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým" (Mk 10, 20-22). Ale ten mladík, protože byl bohatý, se bohužel otočil a odešel.

Jsou lidé, kteří jsou dobří, ale nedokážou být "lepší". "Tak to stačí." Myslím, že ten mladík se choval v dětství dobře, až do té doby, kdy přišel za Ježíšem. Z čeho vyvozuji, že je pravdivé co řekl? Z faktu, že měl přání být "lepší": "...co mám dělat, abych byl dokonalý?". Toto přání vychází zajisté ze skutečnosti, že opravdu zachovával Boží zákony. Jenže zůstal zablokovaný - více, než to, už nedokázal udělat. Aby byl "dokonalý", musel by opustit majetek, který měl, a mohl by následovat Ježíše radikálním způsobem. Jsou však i jiné zvláštní případy, které je třeba uvážit. Jsou takoví lidé, kteří v mládí ne vždy zachovávali Boží zákony a pak slíbili Ježíši, že ho budou následovat. Může se však stát, že během následování Ježíše, poté, co opustili dobra tohoto světa, potěšení těla a pýchu života, se znovu vracejí zpět, aby si vzali to, co už Pánu darovali. To je případ pomýleného následování. Mohou být i takoví, kteří, přestože nežili v mládí dobrým životem, pak byli osvíceni Boží milostí, přijali Pánovo pozvání k větší dokonalosti a opustili všechno - dobra, potěšení i pýchu života a věrně následovali Pána.

Tyto případy nás vedou k mnohému uvažování. Společným jmenovatelem je: "opustit dobra". Proč je to společným jmenovatelem? Protože dobra jsou objektem lásky. Miluješ-li Pána, můžeš užívat dovolených dober. Chceš-li však Pána milovat více, a být "dokonalý", musíš se vzdát také dovolených dober. Prostí křesťané milují dovolená dobra, jako manželé a lidé ve světě. Je správné, aby milovali všechna dobra, která však nesmí bránit praktikování Božího slova, nesmí bránit milovat Pána a nesmí být příležitostí ke ztrátě Nejvyššího Dobra, kterým je Bůh.

Nejdelikátnějším bodem tohoto pojednání je, že dokonalost závisí na dobrech. Opustíš-li nedovolená dobra tohoto světa, žiješ obecný, běžný život jako prostý křesťan; zřekneš-li se dovolených dober, jejichž užíváním se nedopustíš hříchu, pak jsi "dokonalý". Která jsou dovolená dobra tohoto světa? Jsou to ta, která se vlastní a užívají podle Boha. Tato dobra samozřejmě nejsou příležitostí ke hříchu. Je to stejné u tělesných potěšení - oženíš-li se (vdáš-li se) a máš pak ona potěšení, která jsou s tím spojena, jsou důsledkem manželského života, a přitom zachováváš Boží zákony, přirozený zákon a církevní zákony, pak tato dovolená dobra nejenže nebrání tvému křesťanskému životu, ale jsou dokonce příležitostí v níž se můžeš více posvětit, protože Ježíš vyzdvihl manželský život na svátost, a to nejen pro manžele, ale také pro rodiče. Uvnitř svátosti manželství je celý rodinný život.

Láska však je ještě větší, když někdo daruje Pánu nejen nedovolená dobra, aby se spasil, ale také dovolená dobra, aby byl "lepším". Jaké je největší dobro, které můžeš Pánu z lásky k němu darovat, abys mu tak mohl říci, že ho máš moc rád, pohrdaje dokonce i životem? Jako to dělá mučedník, který nedbá, že ztratí život pro víru, z lásky k Pánu, čím vyjevuje, že miluje Pána více než vlastní život.

Je zde posloupnost: zříci se nedovolených dober musí všichni křesťané, jak to činil ten mladík z evangelia. Ti však, kteří se zřeknou dovolených dober, což neučinil ten mladík z evangelia, jsou ti, kteří chtějí být "dokonalí". Aby tak mohli učinit, musí být v souladu s tím, co Pánu slíbili a nesmí se vracet zpět. Ti, kteří jsou skutečně největší před Pánem, jsou ti, kteří nabízejí svůj život Pánu, a to také tváří v tvář velkým obtížím, jako mučedníci. Dnes jsou skutečně mnozí manželé, rodiče, kněží, mnohé zasvěcené osoby mučedníky, v kontextu současného života, kde, aby se uchovali stále dobrými, "dokonalými", podle povolání každého z nich, musí vskutku praktikovat ctnosti heroickým způsobem, aby zůstali v souladu s tím, co Pánu slíbili, nebo aby byli dobrými křesťany či dobrými zasvěcenými, nebo dokonce, povolává-li Pán k heroické dokonalosti, aby se stali mučedníky. Kolik rodičů, kolik maminek, tatínků, kolik dobrých duší žije v tichu rodiny či života v domácnosti, žijí jako dobří manželé, avšak toto každodenní mučednictví žité v rodině, může být příležitostí k obětování života Pánu heroickým způsobem, jako mučedníci, kteří prolili krev z lásky k Ježíši, pro víru.

Je to láska, která vytváří dokonalost. Milovat znamená chtít dobro. Dobra jsou objektem lásky. Zříkáš-li se nedovolených dober, znamená to, že miluješ Pána, ale obecným způsobem. Zříkáš-li se však také dovolených dober, aniž by ses vracel zpět, poté co ses zasvětil Pánu, pak jsi "dokonalý", neboť všechna dobra, která máš, to co jsi a co máš, jsi daroval Pánu. Jestliže jsi pak Pánem povolán, abys nabídl svůj život ke spolupráci s Kristem, s Pannou Marií, s otcem Piem a svatými pro spásu světa, i když v tichosti tvého soukromého života, tvého života v domácnosti, rodině nebo zasvěcení či kněžství, můžeš být podobný mučedníku, který daroval svůj život Pánu, z lásky k Ježíši a z lásky k bratřím.

Nemůžeme se spasit, nezříkáme-li se dober tohoto světa. Dobra jsou pravá, ale nedovolený je způsob jejich užívání. Je nezbytné se zříkat nedovoleného způsobu užívání dober tohoto světa, a jestli dostali někteří z nás dar, že mají darovat Pánu jak vlastní osobní dobra, tak dobra, která máme, abychom byli "dokonalí", prosme Pána, abychom začali být skutečně důslední. Láska je dokonalá, když se člověk zříká všech dober tohoto světa, aby získal Nejvyšší Dobro, kterým je Ježíš. Nabídněme Pánu svá malá či velká utrpení, zvláště života v domácnosti, na pracovišti, v nemoci, ve stáří, abychom mu tak řekli: "Pane, mám tě rád".