Víra v Boží moudrost

Pán je dobrý a moudrý. Je to On, kdo chce a dopouští všechno to, co je pro nás dobré, i když my tomu, co chce a co dopouští, nerozumíme, nebo dokonce, když musíme mnoho trpět. To co Bůh chce, je vždy dobro a pouze On ve své nekonečné moudrosti ví, proč dopouští taky zlo. Ale vždy dává potřebnou milost a sílu k tomu, aby člověk mohl snášet nedostatek toho dobra, kterého byl zbaven, pro přijetí zla.

On (Bůh) dobře ví, proč něco chce, nebo proč něco dopouští; zná všechny nedostatky a slabosti, které máme – či už ohledně fyzického zdraví, nebo v oblasti psychické, afektivní, nebo finanční či rodinné. Co tedy máme dělat? Před nedostatkem, v chybění, ve stavu deprivace z nedostatku dobra, nedívejme se na to, co nám chybí, protože čím víc se díváme a čím více trpíme tímto nedostatkem, tím více padáme. Místo toho se máme s vírou svěřit do rukou Pána, protože takovým způsobem zajistíme to, že zatímco máme tento nedostatek, toto chybění, můžeme pořád žít jako dobří křesťané, dobří kněží, dobré zasvěcené duše.  Můžeme mít velkou víru v Pána.

Ale toto je konkrétní skutečnost. Všichni ve svém pozemském životě jdeme vstříc setkání s fyzickými slabostmi, s psychickými nemocemi, s afektivitou, která chybí, nebo s chyběním jiných dober - rodinných, osobních, věcných atd. Toto je na zemi nevyhnutelné. Proto se musíme vždy svěřit do dobré vůle Pána, který pro nás jistě chce dobro, když nějakou věc chce, nebo když nějakou věc dopustí. Ve svolení s těmito událostmi, nebo s tímto chyběním, s tímto normálním utrpením, které je způsobeno tím, kdo chce zlo, vždy, i když bys byl vinen za jisté situace (které se udály), Pán, jestli jsi zkroušený a pokorný a věříš v Něho, nejenom že ti odpustí tuto spoluvinu, ale dá ti vždy sílu k tomu, abys mohl snášet i důsledky tohoto chybění. Pán je dobrý, On vždy odpouští.

Papež řekl, že Bůh se nikdy neunaví odpouštět. Jsme to my, kteří se unavujeme žádat Boha o pomoc; nejenom k tomu, aby nám bylo odpuštěno, ale i k tomu, abychom mohli žít podle jeho vůle, nebo podle těch událostí, které se udály, pro které jsme v těžkostech, nebo snášíme utrpení. Ale On vždycky dává sílu pro snášení takového zla. Jestliže se s vírou nehodíš do náručí Ježíše, jestliže vidíš neviditelné těžkosti každého druhu, mohl by ses zbláznit ve střetu s těžkostmi a mohl bys také ztratit víru a ohrozit svoji spásu.

Nikdo nemůže říct: „Ale já nemám víru, a proto nemůžu.“ Víra se získává tvou dobrou vůlí, nasloucháním Božímu Slovu, protože naslouchání Božího Slova ti dává víru. A v naslouchání Božího Slova je skryta také pomoc od Pána - věřit tomu, čemu nasloucháš, uvádět do praxe Slovo Boží a být poslušný tomu, čemu nasloucháš. Není to slovo takové, jaké říkají lidé; Slovo Boží je odlišné a obsahuje v sobě zvláštní (výjimečný) dar: Ducha a život Boží a sílu Pána, proto s poslušností můžeš věřit a konat to, čemu jsi naslouchal. Tedy jestliže nasloucháš Božímu Slovu a zároveň jsi pokorný vůči tomu, co slyšíš, zaznamenávajíc si to, co Ti Pán naznačuje, nebo co Ti nabízí, abys vytrpěl, a jestliže to přijímáš ve víře, pak ti Pán jistě poskytne úlevu, pomoc, útěchu.

Před dobrem, které Bůh chce, nebo před zlem, které dopouští, nesmíme nikdy ztrácet víru. Vždy musíme s velkou pokorou přijmout události, které Bůh chce nebo je dopouští, a s vírou se Mu odevzdat, protože On nám jistě poskytne všechnu sílu potřebnou k tomu, abychom snesli tato utrpení, které jsou nežádoucí našemu smýšlení, našemu srdci, našemu způsobu žití – osobnímu nebo rodinnému. Důvěřujme Ježíši! Před vírou zůstáváme trochu rozrušení. Nezapomínejte, že víra v sobě obsahuje i naději do budoucna: je to víra, která dává věřit, že to, co nevidíš, ti Pán dá, když budeš v Něho věřit. Jistě ti to dá. Dá ti dobro dle tvých osobních potřeb, dle potřeb tvé rodiny a i pro tvou budoucnost. 

Dobra, které máme v naší osobě, nepatří nám. Nevlastníme je absolutním způsobem. Jsme správci našich dober, protože jsou to dary Boží. Nikdo z nás je nevlastní absolutním způsobem a proto, když Pán chce, může si je vzít. On je Pán! Tedy: modlitba – ano, víra – ano, ale nemůžeme mít předem absolutní nárok vůči Bohu, abychom měli to dobro, které Pán chtěl, nebo dopustil, abychom ho neměli. A nezapomínejte, že pokud nám Pán vezme nějaké dobro, snášejme toto utrpení s vírou. On nám dá „stokrát víc“ (Mt 19, 29). Buď jsou to dobra, kterých jsme se svobodně zřekli jako kněží nebo jako zasvěcení anebo jsou to dobra, které jsme si svobodně vybrali, všechna tato dobra nám Pán, když chce, může odstranit, anebo vzít. Musíme být v souladu s tím, co jsme nabídli Pánu a musíme být pokorní před Bohem, když nám vezme nějaká dobra. Takové odstranění je trochu problematické, protože nenastává normálním, přirozeným způsobem, ale dochází k tomu různými způsoby. 

Víra musí důvěřovat Pánu, že nám zcela jistě dá sílu žít podle toho, co Bůh Otec ve své explicitní, nebo dopouštějící vůli chce. To nejsou věci, které se lehko uvádějí do praxe: je to vždy utrpení, zvláště když se vlastní to, co se nejvíc miluje; ale je to víra, která překonává tyto těžkosti naší lásky vzhledem k tomu, co si Pán vezme, a zároveň překonává těžkosti vyplývající z toho, co chce Pán pro nás. Pán to všechno předvídal, a proto nám dá potřebnou sílu. Toto je velmi aktuální, protože současná chvíle je právě moment utrpení a strádání.

 Překlad: Jana Hašková