Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2010/12
Panna Maria se příliš neznepokojovala pomyšlením na rozpaky, které bude mít Josef, když ona přijme do svého srdce Ježíše, ani se nezneklidňovala tajemstvím, které se v ní odehrávalo početím bez přičinění muže, nýbrž se zvlášť citlivě otázala Pána prostřednictvím anděla, jak se to stane? Ona totiž nabídla svůj život Pánu.
Toto tajemství však necháme stranou. Jisté je, že Panna Maria zamýšlela při andělově zvěstování pouze uchovat svou čistotu srdce, svou jednoduchost, svou pokoru, svého ducha chudoby, svou svatost. Anděl vzhledem k této mimořádné čistotě srdce ubezpečuje, že to bude „dílo Ducha Svatého; Neboj se! Alžběta je již šest měsíců v požehnaném stavu, u Boha není nic nemožného“. Čili že Bohu není nemožné uchovat čistotu srdce, panenství, přestože se stane matkou. Mariino přijetí Ježíše překonává všechny obtíže, a proto následně říká: „Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova,“ a odvolává se na vše, co má v mysli a v srdci.
Pak je zde anděl, který zvěstuje pastýřům. Oni, prostí lidé, okamžitě vstávají a nesou dary Dítěti Ježíši, které leží v jeslích zavinuté do plenek. Anděl Gabriel zvěstuje Marii. Anděl zvěstuje též Josefovi, který je velmi pokorný. Obtíž, kterou měli pastýři, když se šli klanět nově narozenému židovskému Králi, byla menší než obtíž, kterou nalezl Josef, když zjistil s překvapením, že jeho snoubenka počala. A na podnět anděla ve snu je hned pohotový, pokorný, poslušný a přijímá ji k sobě. Je to krásné, jak zvěstuje anděl Gabriel Marii a anděl Josefovi. Oba, přestože odlišným způsobem, avšak jistě mimořádně obtížně říkají Pánu „ano“. Dále je zde jiný anděl, který praví pastýřům: „Zvěstuji vám velikou radost, dnes se narodil Spasitel světa,“ a pastýři opustili své stádo, sestoupili, zanechali všeho, aby se poklonili Ježíši, Dítěti Ježíši, židovskému Králi, který byl v jeslích zavinut do plenek.
Pak dochází k dalšímu obtížnému momentu, když se Maria s Josefem odebírají do Betléma a „vlastní ho nepřijali“, příbuzní je nepřijali do svých domovů. Vidíte, Mariino přijetí, Josefovo přijetí, přijetí pastýřů, nepřijetí příbuzných, těch, kdo byli, dá se říci rodinnými příslušníky. Přestože jistě poznali, věděli, že ta dívka je těhotná, „neměli místo“.
Potom je zde jiné zvěstování, zvěstování z Písma Herodovi, který je pokrytec, protože se raduje z narození židovského Krále a chce zvědět, kde se nachází, ne však proto, aby se mu poklonil, ale aby jej zabil. Vidíte tu odlišnost? Písmo svaté, prorok Micheáš: „A ty, Betléme, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými“. Každopádně mudrci přišli zdaleka, následovali hvězdu a podařilo se jim i přes obtíže dorazit do Jeruzaléma, a když se hvězda opět objevila, pokračovali v cestě, aby se poklonili Ježíši.
Vidíte, kolik je zde znamení? Anděl Marii, Josefovi, pastýřům, Maria a Josef s Dítětem Ježíšem klepající na dveře příbuzných. Andělé, Maria a Josef klepou, ale příbuzní… A těmi příbuznými jsme my – kněží, zasvěcené osoby. Dítě v lůně Maminky klepe na tvé srdce. No tak, odvahu, udělej místo!
V celé této souslednosti obrazů a faktů – andělé Marii, Josefovi, pastýřům, pak Písma Herodovi, který nevěří, je pokrytec a také lupič a vrah; dále hvězda mudrcům – je nejbolestnější, že Maria, Ježíš a Josef klepou všichni tři osobně nejen na dveře jedné ubytovny, na jeden hostinec, ale na více dveří a odpověď zní: „Není místo“.
Ne, ne, ne! Otevřeme své srdce, nechme je do něj vstoupit, nechme je tam přebývat! K otevření našeho srdce Ježíši, Marii, Josefovi dojde jediným způsobem: návratem k poslušnosti. Napodobujme Pannu Marii, jednoduchost srdce, Josefovu slepou poslušnost, radostný spěch pastýřů, hlubokou víru mudrců, kteří přišli z dalekého Východu. Měli bychom ocenit mudrce, kteří se nedali odradit tím, že hvězdu přestali vidět. Věřili dál: „Kde se narodil nový židovský Král?“ Měli opravdu svatě neoblomnou vůli, když se chtěli setkat s Dítětem Ježíšem. My jsme možná příliš slabí, povrchní vůči setkání s Dítětem Ježíšem. Ať neplatí o nás, co se přihodilo Josefovým, Mariiným a Ježíšovým příbuzným, kteří neuvolnili místo. Andělé, hvězda, Ježíš, Maria a Josef, kteří klepou – právě těmto odpověděli: „Není místo“.
Děti, jestliže chceme skutečně slavit svaté Vánoce, otevřeme srdce, dovolme Ježíši vstoupit. Ujišťuji vás, ujišťuji vás, ujišťuji vás, že On vám vloží do srdce radost. Dal ji pastýřům, tu „velikou radost“, a vy byste si mysleli, že když otevřete svá srdce, která jste již darovali Pánu, on by neměl vstoupit a vložit do nich veškerou rajskou radost, kterou ve vás způsobí konečně jásot a učiní vaše povolání věrohodnějším?
Hezký Advent všem!