Autor: Mons.
„Milujete Pána, přestože jste ho neviděli, věříte v něho, přestože ho nevidíte.“ Zní mi v uších také Ježíšovo vyjádření: „Blahoslavení jsou, kdo uvěřili, přestože neviděli“ Pána. Nacházíme se ve zvláštním stavu zkoušky, protože máme oči, kterýma vidíme materiální věci, avšak nebyli jsme stvořeni pro materiální věci. Jelikož jsme byli stvořeni k obrazu a podobě Boží, jsme stvořeni pro Boha a k němu máme přijít. Protože však Bůh je neviditelný, nacházíme se v tomto zjevném rozporu.
Máme veškeré prostředky k tomu, abychom mohli vidět materiální věci; nevnímáme je pouze očima, ale také sluchem, hmatem, všemi smysly. Máme Boha poznávat, milovat ho a sloužit mu, avšak k poznání Boha, který je neviditelný, nemůže dojít prostřednictvím materiálního zření. Jestliže žádáš Pána o pomoc, nemůže ti ji neposkytnout. Bůh by byl blázen, kdyby tě stvořil ke svému obrazu a podobě, stvořil tě pro sebe jako syna, jako dceru, a přitom ti nedal možnost ho vidět, abys jej mohl poznat, milovat a sloužit mu v tomto životě a abys ho mohl zakoušet v tom dalším.
Pán vyřešil tento problém prostřednictvím víry, která je nadpřirozeným darem, díky němuž věříme v Boha a v to, co Bůh říká. Bez víry Boha nemůžeme poznat, milovat ho a sloužit mu. Pán říká, že chce, aby se všichni spasili. A protože spása závisí na víře, tvá víra tě spasí. Bez víry se nemůžeme spasit, nemůžeme se připojit ke Kristu v Božím království, v životě věčném.
Takže pokud ty – chlapče, dívko, zasvěcená osobo, knězi – jakýmkoli způsobem tlumíš světlo víry, zůstaneš hendikepován, oklamán, protože když nemáš zrak pro nadpřirozené skutečnosti, budeš neustále disponován pouze pro to vidět a poznávat materiální svět, milovat ho a sloužit mu, a to se všemi důsledky. Svět tě dovedným, ďábelským způsobem zmanipuluje, aby tě přivedl na svou stranu, čili aby tě vedl do satanova království.
Základním problémem je tedy toto: je zde svět viditelný a svět neviditelný. My jsme byli stvořeni pro svět neviditelný, jsme však přechodně v tomto viditelném, materiálním světě, v němž jsou věci neživé, živé, rostliny, živočichové, lidé, ale víme moc dobře, že jsme nebyli předurčeni pro tento viditelný svět. Zde se nacházíme ve zkoušce, v tom smyslu, že přestože nevidíme nadpřirozený svět, který je neviditelný, musíme jednat prostřednictvím víry v síle tohoto našeho přesvědčení, že jsme zde přechodně, že naše vlast je v nebi a že máme jednat se zacílením našich skutků na tento neviditelný svět, kterým je Otec, Syn, Duch Svatý, Boží království, ráj, nebe.
Jestliže nemáš takový pohled, určitě padneš do sítě věcí světa a svět tě pak přivábí svými dobry, potěšeními těla, pýchou života. A satan bude dokonce tak dovedný, že tě přivede k přesvědčení: „Ty vidíš ten druhý svět?“ „Ne.“ „Tedy neexistuje.“ „Vidíš tento svět?“ „Ano.“ „Toto je jediný svět, v němž musíš žít. Máš jen jediný život. Žij v tomto světě.“ Ďábel pak bude tak dovedný, že ti poradí, jak žít, jak použít k tvému rozmaru dobra tohoto světa, potěšení těla, pýchu života. Zlý duch může naléhat velmi dovedným způsobem, jelikož on dokáže předstírat falešné světlo.
Máš víru, abys poznal, že existuje Boží království, Kristus? Prostředníkem mezi nadpřirozeným a materiálním světem je Kristus. Jestliže máš víru, s první osobou, s níž se máš setkat – nejen proto, abys víru měl, ale abys ji zdokonaloval – je Kristus. A ke kontaktu s ním dojdeš jedině skrze poslušnost jeho slovu, pročež, kvůli lásce, k tobě přijde Nejsvětější Trojice a učiní si u tebe trvalý příbytek, poneseš mnoho ovoce a poté ti dá moc mimořádné přímluvy: „O cokoli požádáš, budeš to mít.“
Řešením „viditelnosti“ je tedy Kristus, který je „původcem a zdokonalovatelem víry“. Jan Křtitel jej, jakožto jeho předchůdce, označil jako původce a zdokonalovatele víry: „Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa,“ protože víra v Krista nespočívá pouze v tom, že věříme, že Kristus existuje. Víra ti umožní sestoupit hlouběji k identitě Krista. On je Boží Syn, který byl Otcem poslaný, aby nás spasil, a spasil nás svou obětí na kříži. Proto přijal lidství z Marie. A samozřejmě odčiněním hříchů, dosaženým jeho utrpením, jeho smrtí na kříži, pro nás získal odpuštění. Odpuštění je pak podstatou Božího milosrdenství, jelikož odpuštění znamená prominutí hříchů – odstraní smrt a dá život.
Před Kristem, Spasitelem světa, vyznal Jan Křtitel: „Já nejsem ten, za koho mě pokládáte; po mně přichází ten, který byl přede mnou, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků.“ Jaké ujištění, jaká jistota! Ježíš potvrdil slova Jana Křtitele. Když Jan poslal za Ježíšem učedníky, aby se jej zeptali, zda je Kristus, Ježíš řekl: „Jděte a oznamte Janovi, že mrtví vstávají, slepí vidí, chromí chodí.“ Prorok Izaiáš dříve řekl: „Když nastanou tyto věci, je to znamení, že přišel Mesiáš.“
Jan Křtitel je ten, kdo začal rozsvěcovat světlo, aby byl vidět Kristus, identita Božího Syna, Syna Mariina. Jestliže nemáme skrze víru toto ustavičné vidění Krista, Božího království, ráje, nikdy nebudeme rozhodnuti vyhnout se všemu tomu, čím nás chce svět obelstít; nikdy se nám nepodaří získat identitu, která je v souladu jak s plánem stvoření, tak vykoupení, s cílem, který chtěl Nebeský Otec, Syn, Duch Svatý pro nás již od věčnosti, a který chce spolu s námi realizovat stále.
Jak vidíš Krista? Skrze Boží slovo, skrze eucharistii, vidíš Krista v bratřích. Vidět Krista…! Co je tím darem Ducha Svatého, kterým vidíme Boha ve všem a všechno v Bohu? – Rozum. Rozum je darem Ducha Svatého, díky němuž hned vidíme Boží vůli ve všech událostech, jak v těch radostných, tak bolestných, ve smutných i těch, které působí velkou radost. Já ji vždycky vidím také ve věcech, které možná trochu rozrušují mou mysl, mé srdce: Boží řízení, jehož cílem je moje spása, spása mé rodiny, naší země, naší Itálie, Evropy, celého světa.
Naše náboženství je velice těžké, protože svému životu musíme dát toto vzepjetí v přechodu od materiálního světa k nadpřirozenému a musíme přijmout víru, která je jediným světlem, kterým se můžeme začít dobře řídit v rozlišení toho, co máme vidět, přát si a konat. Avšak i materiální svět je cenný. Jak bychom mohli konat dobré skutky, kdyby zde nebyli lidé, živočichové, rostlinstvo – veškeré toto tvorstvo, které Bůh stvořil a které je dobré? Nemohli bychom uskutečňovat svou víru, protože víra spočívá v tomto: milovat Boha a také využívat tvorstvo podle Boží vůle.
Jak bys mohl dokázat lásku k Bohu užíváním tvorstva z lásky k Bohu, kdyby zde tvorstvo nebylo? To všechno, co se týče materiálního, viditelného světa, a neviditelného světa, Krista, víry, je jako libozvučný koncert. Je třeba, abychom věřili prostřednictvím poslušnosti a lásky. Je třeba, abychom stále žili z víry – „spravedlivý žije z víry“ – a to tak, že budeme vždycky ochotni volit to, co se týká Nebeského království. Ježíš řekl: „…nejprve Boží království, a ostatní…“, tedy to, co se týká právě světa, našeho lidského života, „… vám bude přidáno.“
Snažme se osvítit svůj život. Žijme pro Boží království, žijme pro Boha. Jím jsme byli stvořeni, pro něj máme žít, k němu máme směřovat a vrátit se k němu jako děti k Otci. Takové je světlo víry.