Otec Pio a Panna Maria

Prožíváme nyní vánoční čas, čas radosti z narození očekávaného Mesiáše a skláníme se k jesličkám, abychom se mu poklonili v malém narozeném Dítěti Ježíši. Přidáváme se tak k velkému zástupu pastýřů, tří králů, přicházejících z východu a ke všem lidem dobré vůle. V naději očekáváme i Jeho druhý příchod na tento svět, v Jeho moci a slávě.

Vánoční čas je pro nás vzácný a požehnaný, přímo se v něm nabízí chvíle k zastavení a ztišení. Zvláště tehdy, pokud jsme se nechali příliš vtáhnout do předvánočního shonu. Uskutečnili jsme jistě již nejedno příjemné setkání s našimi nejbližšími, přáteli a známými. Avšak ze všeho nejdůležitější a nejpodstatnější je, abychom si nenechali v těchto dnech ujít setkání s oním právě narozeným Dítětem Ježíšem a skutečně se v něm snažili rozpoznat našeho Spasitele. Uznat Jej a přijmout do našeho srdce. Vyjděme mu tedy vstříc ztišením a rozjímáním! Tak můžeme k Němu opět oživit a upevnit náš vztah. Upřeme zrak na onu událost, která se stala více jak před dvěma tisíci lety, na narození našeho Spasitele Ježíše Krista v Betlémě, a také neodmyslitelně na jednu nazaretskou dívku, Marii, která Bohu natolik uvěřila, že se v jejím lůně z moci Ducha svatého dítě počalo. Maria, pokorná a čistá Panna, dokonalá služebnice a spolupracovnice s touto Boží milostí. Ona je pro nás příkladem velké důvěry a víry. Díky její spolupráci se Boží Slovo stává tělem a přichází jako člověk na svět. Boží Syn, Ježíš Kristus, Spasitel světa.

Svým vtělením se stává člověkem a umožňuje nám, aby Bůh přebýval s námi a my s Ním (srv. Zj 21,3; Mt 1,23; Iz 7,14). Vánoce jsou časem příchodu Lásky na tento svět. Lásky Boží, v daru Ježíši Kristu, malém dítěti. Tato láska zapálila srdce nejen Panně Marii, Bohem vyvolené a omilostněné, Ježíšovým učedníkům a následovníkům, ale nadále zapaluje srdce lidem všech generací a národů. Tato nekonečná láska zapálila srdce i otci Piovi. A nebylo to jistě jen vůči Bohu samotnému. Otec Pio, „svatý z Gargána“, hořel obrovskou láskou právě k té, skrze niž se stal Bůh člověkem, k Jeho Matce, Panně Marii. Stala se jeho neodmyslitelnou průvodkyní, byla mu vzorem dokonalé pozemské bytosti. K ní se utíkal, ji prosil o pomoc v těžkých chvílích. Měl k ní po celý život velmi vřelý a synovský vztah, jehož příkladem se můžeme inspirovat a o vánočním čase rozjímat.

Panna Maria byla otcem Piem skutečně milována. Měla proto velký a zásadní vliv na formování jeho duchovního života. Bez ní by si jen těžko dokázal svůj život představit. Nakonec i kostel, ve kterém o.Pio denně sloužíval mší svatou, byl, a doposud je, zasvěcen Panně Marii Milostné. O.Pio Pannu Marii miloval již od svých mladých let a provázela ho až do konce jeho života. Často ji nazýval maminkou, a byla to právě ona, která ho mnohokrát utěšovala, když prožíval těžké duchovní boje a boje se satanem.

Tak jako byl o. Pio ve škole Ježíšově, tak i ve škole Mariině. O. Pio byl přesvědčen, že to byla Maria, která mu dala sílu překonat ďábla, vytrvat v bojích a snášet mnohá umrtvování. Neposkvrněná Panna Maria je otcem Piem definována jako „vrcholné a nepřekonatelné dílo“. Od ní se mu dostalo síly dosáhnout vrcholu svého povolání, jak mu to ohlašoval v srdci Duch svatý již v mládí, posvěcuj sebe a posvěcuj ostatní.

Maria ho vedla a posilovala, aby dokonale napodoboval Krista a zasvětil se Bohu v kněžském a řeholním povolání. Matka Panna Maria ho stále doprovázela k oltáři a o. Pio zažil i zázračné uzdravení, když v roce 1959 putovala socha Panny Marie z Fatimy celou Itálií. Tehdy byl velmi těžce nemocen a nemohl sestupovat ze své cely. Viděl sochu Panny Marie z okna ve vrtulníku, který se již chystal odletět. S pláčem Pannu Marii prosil: „Přišla jsi sem a našla mne takhle nemocného!…Teď odcházíš a necháš mne tu v tomhle stavu?!.“ V tomtéž okamžiku se o. Pio nenadále uzdravil. Pro lékaře bylo uzdravení nevysvětlitelné.

Oddaný syn Panny Marie jí zůstával stále věrný vytrvalou modlitbou růžence a ona se o něj s láskou starala: „Ježíš, jeho milovaná Matka, anděl strážný a ostatní, mi stále dodávají odvahu a přitom mi nepřestávají opakovat, že oběť – aby se stala obětí – musí prolít všechnu svou krev. Bojovat s pomocí tak něžného otce je sladké a útěšné.“

Panna Maria měla velký podíl na jeho duchovním otcovství, od ní se učil něžnosti, jemnosti a citlivosti a také mateřské lásce. Pomáhala formovat jeho kněžské srdce a o. Pio na ni s láskou svým duchovním dětem ukazoval a odporoučel je do jejích mocných přímluv.

Její význam podtrhl v životě o. Pia také papež Benedikt XVI: „Drazí přátelé…a všichni věřící ze San Giovanni Rotondo, vy jste dědici otce Pia a odkazem, který vám zanechal, je svatost. V jednom svém listu píše: „Zdá se, že Ježíš nemá jinou starost nežli posvětit vaši duši“ (Epist. II, str.155). To byla vždycky jeho první starost, jeho kněžská a otcovská úzkost, aby se lidé vrátili k Bohu, aby mohli zakusit jeho milosrdenství a zcela obnoveni, znovu odhalili krásu a radost z toho, že jsou křesťany, že žijí ve společenství s Ježíšem, že patří k jeho církvi a praktikují evangelium. O. Pio přitahoval na cestu svatosti svým vlastním svědectvím, svým příkladem ukazoval na kolej, která k ní vede: modlitba a láska.

Především modlitba. Jako všichni velcí muži Boží, o. Pio se sám, duší i tělem, stal modlitbou. Jeho dny byly živým růžencem, tzn. neustálou meditací a asimilací Kristových tajemství v duchovním spojení s Pannou Marií. To vysvětluje, proč v něm byly tak jedinečně zároveň přítomny jak nadpřirozené dary, tak lidská konkrétnost. A všechno mělo svůj vrchol ve slavení mše svaté: tam se plně spojoval s Pánem, usmrceným a vzkříšeným. Z modlitby jako ze stále živého pramene, prýštila láska. Láska, kterou nosil v srdci a předával druhým, byla plná něhy, stále pozorná k reálné situaci lidí a rodin. Zejména nemocným a trpícím zprostředkovával přednostní lásku Kristova Srdce.“

Což kdybychom se i my pokusili napodobit otce Pia v této velké lásce k Panně Marii, k jejímu Synu, Ježíši Kristu, bližním a potřebným kolem nás, třeba modlitbou růžence? A naopak, rozjímáním o těchto vánočních událostech všechno uchovávali v našich srdcích jak to dělala Panna Maria? Možná, že se nám pak podaří poodhalit o něco více z tajemství naší spásy, tajemství vtělení a narození Božího Syna na tento svět. Možná, že o něco více pochopíme velikost Boží lásky k nám, když se budeme opět sklánět k jesličkám, k Dítěti Ježíši a děkovat za Něj, za Marii, Josefa, celou Svatou Rodinu, Pánu Bohu?

Kestlerová Taťána