Malé a velké věci

[ Časopis Servi della Sofferenza, 2008/11, článek redakce ]
Malé věci jsou skutky, které se podle subjektivního kritéria týkají pokorných, jednoduchých a málo důležitých aktivit. Obvykle jsou to skutky, které bývají nutně opakovány v běžné každodennosti. Důsledkem toho mohou denně se opakující malé věci snadno unikat pozornosti i praxi.

Pozornost vůči důležitějším věcem může lehce vést k odsouvání malých věcí a nebo dokonce k tomu, že se s nimi přestane počítat, jakoby se na ně zapomnělo. Důležitost skutků nepochází z jejich malosti či velikosti, nýbrž z vůle Boha, který je uvádí v život svým nařízením. Subjekt, který koná skutky, pravděpodobně dbá více na vlastní prestiž, než na Boží slávu a na odměnu za vykonané dobré skutky. U malých věcí nejenže uniká jejich důležitost, ale také eventuální vztah k subjektu, který je koná. Obyčejná činnost může být bezvýznamná, jestliže je konána pouze materiálně. Jestliže je však vykonávána s vírou, jakožto Boží vůle, stává se neobyčejnou. My se spíše pohybujeme uprostřed každodenního obyčeje malých věcí, zatímco neobvyklé a velké věci bývají pouze příležitostně. Proto slabá víra u malých věcí učiní obtížnějšími velké věci. Poté, co zlý duch zapříčinil oslabení víry, nás dokáže tímto způsobem snadněji unavit v konání malých věcí a vzít nám odvahu před velkými věcmi.

Víra především obrací pohled na Boha a má ve správné vážnosti malé skutky či velké, které On nařídil. Důležitost skutků určuje pouze pohled víry a ne ohodnocení subjektu, který je koná či odměna od těch, pro které byly vykonány. Proto víra nehledí na malé nebo velké věci, které se mají udělat, nýbrž obrací pohled na Boha, který je nařídil a který je odmění. Písmo svaté to potvrzuje: „Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké“. (Lk 16,10). A dále Ježíš říká: „Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen“. (Lk 14,11). Podobně Maria velebí Pána ve svém kantiku: „...shlédl na svou nepatrnou služebnici ... učinil mi veliké věci ten, který je mocný“ (Lk 1,48n). Apoštol Pavel objasňuje tajemství Krista ukřižovaného– vzkříšeného takto: „sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán“ (Flp 2,6-11). A otec Pio – „pokorný v tolikeré slávě“ – k nám hovoří takto: „Jediný akt pýchy je mi proti přirozenosti“. Korunováním jeho pokory byla skrytost nejen jeho stigmat, ale také jeho velikosti, která byla pro něj samého zahalená v tajemství. Proto jej Pán oslavil a církev jej uctívá a vzývá jako velikého přímluvce pokorných, ubohých a trpících na celém světě.

Pozn. překl.:
Malé věci = zdánlivě bezvýznamné skutky; velké věci = zdánlivě důležité a významné skutky.

překlad: ZK