Maria, Matka Božího Milosrdenství

Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2009/10

Milosrdenství znamená darování největšího dobra tomu, kdo je nemá. Milosrdenství daruje Boha, proto je „Boží“ – jelikož Kristus je božská osoba a je získáno skrze Kristovo lidství, kdy na Kříži žádal od Otce odpuštění a dosáhl ho. Hřích a jeho odpuštění nemohou pocházet z Kristova lidství, kdyby nebyl zároveň Bohem (Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk). Hříchy nemohou být odčiněny nikým jiným, než člověkem-Bohem.

Panna Maria je Kristovou matkou a matkou Božího Milosrdenství. Matkou, protože „obrazem“ Krista je matka, protože ona dala Kristu lidství, jímž on odčinil hříchy a získal odpuštění. Milosrdenství má tyto podstatné prvky: odčinění utrpením a odpuštění. Ona se pod křížem připojila nejen k utrpení svého Syna, ale také k odpuštění. Proto je součástí tohoto tajemství odčinění. V té chvíli se stává naší matkou, matkou těch, kteří pak byli zahrnuti milosrdenstvím. V jejím srdci je veliká láska k milosrdenství, které získal její Syn na kříži, protože když na nás bylo vylito, umožnilo nám stát se jejími dětmi a nám umožnilo mít ji za matku. Milosrdenství je tajemství Mariina mateřství. Jednak proto, že je Kristovou matkou a jednak proto, že ona obdarovává ovocem utrpení, smrti a vzkříšení svého Syna, odčiněním hříchu, a tedy odpuštěním.

Aby bylo možné vstoupit do tajemství milosrdenství, je nutná lítost nad hříchy a zároveň předsevzetí se jich už nedopustit. A jenom nebeská maminka vstupuje pomaličku do tvé mysli, do tvé vůle, tvého srdce, tvých pocitů. Možná, že čeká mnoho let, aby sis mohl uvědomit, kolika hříchů ses dopustil, kolikrát jsi zabil jejího Syna. Ona však v téže chvíli říká svému Synu: „Odpusť, odpusť, jsou to tví bratři, jsou mými dětmi, které jsi mi pod křížem svěřil!“. Kdo více než ona prosí nebeského Otce, svého Syna, aby byli ochotni odpustit hříchy, zvláště zasvěceným osobám, jak to víckrát sdělil sám Ježíš svaté Markétě Marii Alacoque, sestře Faustyně, ale též otci Piovi?

Obvykle ve svém každodenním životě necháváme vždy maminku prát naše osobní prádlo: to nejšpinavější, nejintimnější, to, za něž se stydíme. A také Panna Maria omývá naše nejintimnější věci v pláči a krvi svého Syna. Ona je schopna sklonit i ta nejzatvrzelejší srdce. Toto jméno „Maminka“ je nejkrásnějším zobrazením Boží lásky v materiálním světě. Ona je Ježíšovou maminkou, protože ho porodila. Je duchovně naší maminkou. Dobře ví, kolik stálo jejího Syna ono odpuštění, které nám daruje Boží život a umožňuje nám znovu být Božími dětmi.

Pod křížem pronikl její duší meč. Tím mečem je Boží slovo, Kristus, utrpení jejího ukřižovaného Syna proniklo její duší a ona je jedinečným způsobem připojením se ke svému Synu účastná jeho utrpení, ukřižování a smrti. Má všechny potřebné milosti, aby nám prostřednictvím odpuštění mohla znovu navrátit Boží život. Protože odpuštění je možné získat jedině prostřednictvím lítosti nad hříchy a předsevzetím se jich už nedopustit, ona je Matkou milosrdenství, ale také Matkou lítosti nad hříchy, předsevzetí. Jak je smutné říci: „nedokážu to, nezvládnu to, ale je to silnější než já…“. Je zde Maminka, nebeská Maminka, ona je ti blízko, když se vyhýbáš zlu a znovu se snažíš o dobro a je ti blízko, aby tě naučila dělat dobro a zastavit konání zla. Jak můžeš pochybovat o svém zdaru? Panna Maria je naší nadějí, ano, je Matkou Božího milosrdenství a spolupracuje na univerzální spáse, která se děje skrze odpuštění.

Neztrácej odvahu, nebuď sklíčený, nezoufej, jestliže jsou ve tvém srdci slabosti, křehkosti, hříchy, možná i svatokrádeže, když je vůle zatvrzelá. Neztrácej odvahu, jdi k Mamince, pojďme k Mamince. Ona nás přijme. Svým pohledem dokáže vidět nejen to, co je evidentně špinavé, ať už kvůli pýše či věcem těla, ale všimne si dokonce i místa předchozích skvrn, které činí oblečení tvé duše trochu seprané.

Ona tě chce přivést ke křestní nevinnosti, a když nalezne nějaké zábrany vůle, náklonností, dokáže taky čekat. Dívá se na tebe svým něžným, mateřským, přívětivým pohledem, pobízí tě, dodává ti odvahy, dává ti jistotu, naději a ujišťuje tě, že její Syn už dlouho čeká, že budeš znovu jeho bratrem, Božím dítětem, dítětem Mariiným, bratrem bližního. Jak je krásné žít stále v tomto moři milosrdenství! Ale za ně není větší vděčnosti než nasměrování milosrdenství, získaného od Ježíše a Marie, vůči druhým. Jak je krásné být milosrdnými!

Deus caritas est. Jenže Boží láska vůči nám, kteří jsme ubohými hříšníky, měla právě toto specifikum, že byla láskou milosrdnou; sám Boží život je milosrdenství, protože nám byl dán po odnětí hříchu. Jestliže chceš uskutečňovat Boží život v poslušnosti a lásce, musíš být milosrdný a tímto nádherným uskutečňováním milosrdenství se budeš určitě posvěcovat a budeš moci posvěcovat také druhé. Kdyby se ti podařilo trochu poodhrnout tento závoj milosrdenství, nalezl by ses nejprve ve hříchu, pak v odpuštění, uznal bys a viděl bys své místo: pochopil bys, kolik pro tebe Ježíš trpěl a kolik tě miloval, aby ti dal nejen svůj život, ale možná také, aby tě učinil rozdavatelem Božího milosrdenství.