Služte Pánu s radostí

Autor: Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2010/9

První, druhé čtení i evangelium se hodí pro tento den, kdy některé naše děti složí definitivní sliby před Ježíšem a církví. Co znamená sloužit? Ježíš řekl: „Můj služebník je ten, kdo mě následuje“ a „Následuje mě ten, kdo uskutečňuje mé slovo“. Aby mohl člověk sloužit, musí tedy být poslušný. Neexistuje služebník, který by nebyl poslušný, a ten, kdo je poslušný, je služebník.

Když se Ježíš svým vtělením stal služebníkem Hospodinovým, vtělení bylo zaměřeno, jak říká sv. Pavel v listu Filipanům, na to, aby se Ježíš stal služebníkem. Aby se mohl stát služebníkem, musel být poslušný svému Otci až k smrti, a to k smrti na kříži. Sloužit, následovat Ježíše, uvádět do praxe jeho slovo, být poslušní.

Kdy sloužíme s radostí? Jestliže jsi opravdový služebník, následovník Ježíše, a uvádíš do praxe jeho slovo, kde je právě On, jeho Duch, jeho život, pak budeš moci zakoušet dobro a sloužit radostně a s radostí být poslušný. Když je tomu tak, že abys sloužil, musíš následovat Pána, uvádět do praxe jeho slovo a být poslušný, pak se poslušností stáváš Pánovým služebníkem. Jestliže je služba poslušnosti konkrétní, tj. když uvádíš do praxe Boží slovo, stává se radostnou.

Je však ještě jiná důležitá myšlenka: čím větší je poslušnost Božímu slovu, tím větší musí být radost a tím větší je služebník, který je poslušný. Objektem služby, následování Ježíše a poslušnosti je Boží slovo. Boží slovo má posloupnost. Boží slovo může být předkládáno prostým věřícím, kteří jsou Pánem voláni ke spáse prostřednictvím zachovávání desatera, církevních přikázání a stavovských povinností. Když jsou ale v zachovávání Božího slova kromě přikázání zahrnuty také evangelijní rady, toto včlenění v sobě zahrnuje existenci dober, která způsobují větší radost.

A zde vzchází otázka: sloužíme my ve svém povolání Pánu s radostí? Jsou evangelijní rady nástrojem, který nás důvěrněji přibližuje k Bohu, k Ježíši, k Duchu Svatému, k Panně Marii, k otci Piovi, k naší komunitě? Působí v nás evangelijní rady větší bohatství lásky, která nás má vést k tomu, abychom více milovali Nebeského Otce, Božího Syna a Ducha Svatého, který zprostředkovává všechny dary, zaměřené ke spáse?

Máme tento veliký dar, že jsme byli povoláni k zachovávání evangelijních rad, abychom mohli mít dokonalou lásku a abychom měli větší radost. Zkuste si představit, jakou radost by měl mít ve svém srdci ten, kdo je dokonalým způsobem zasvěcený Pánu sliby chudoby, poslušnosti a čistoty. Cítíte vy v srdci tuto radost? Cítíte ve svém srdci záchvěvy téže Boží lásky, na níž dává vašemu srdci účast, a proto cítíte nutnost milovat Boha, Ježíše, Ducha Svatého, Pannu Marii, otce Pia, církev, náš Institut? My musíme ztroskotat v radosti, musíme být blaženými myšlenkou, že máme přijmout, nebo lépe, že máme být přijati Boží láskou.

Máte radost? Vy, kteří jste již složili sliby chudoby, čistoty a poslušnosti, jste spokojení, že jste dali Pánu všechno, co jste a co máte? Všichni – kněží, laici, laičky – máte tuto radost v srdci? Snad by bylo třeba dokonaleji zrevidovat zachovávání přikázání, zachovávání slibů chudoby, čistoty a poslušnosti a odvrhnout z mentality vše, co svévole nesprávně zaměnila vzhledem k zachovávání přikázání, církevních předpisů a evangelijních rad.

Dnes dostáváme od Pána tuto velikou radost, že smíme přijmout děti, které složí definitivní sliby. Je to veliká radost, ale zároveň také příležitost, aby prozkoumali vlastní život ti, kteří již složili sliby před několika lety, ti, kteří je složili nedávno i ti, kteří složili časné sliby nebo jsou ve zkušební době.

Pán je tak dobrý! Pokud jsou zde slabosti, nezneklidňuj se: „Kdo z vás je bez hříchu, hoď první kamenem“. Pokud si při revizi zachovávání Božích zákonů a evangelijních rad všimneme uvnitř srdce, mysli, smyslů věcí, které se Ježíši nelíbí, pospěšme si hned dnes a očisťme srdce, mysl, celý smyslový svět, abychom se Ježíši a církvi představili s novým duchem, novým srdcem, rozhodnější vůlí a byli v souladu s velikým darem, který nám Bůh dal.

Pokud není zachovávání, není soulad; není-li soulad, není ani svědectví. Nebyli jsme stvořeni k tomu, abychom žili uvnitř Institutu – dobří, skvělí, chcete-li dokonalí! Cílem naší dokonalosti je, aby byla projevována svědectvím před Bohem, církvi a také před Božím lidem, s nímž utváříme vztahy podle Boží vůle.

Jak je krásné sloužit s radostí, zrevidovat zachovávání přikázání a evangelijních rad, překontrolovat dochvilnost, velkorysost, pohotovost poslušnosti; obnovit své srdce, abychom mohli znovu dojít k souladu, který je konkrétní, rozhodný, trvalý, opravdový v plnění toho, co jsme přijali před Pánem; věnovat obětavé úsilí, jak to zmiňují Konstituce, v pastoraci, v práci; svědčit o tomto bohatství Boží lásky. Dokonalá láska je plnost přítomnosti Boží lásky v nás, abychom mohli komunikovat Pána svým zřetelným svědectvím.

Jak říká dokument Vita consecrata, musíme se „proměnit“, aby v nás druzí mohli vidět vzkříšeného Krista. Jak je to krásné! Velmi důležité je posvěcovat se. Myslím však, že kdo se víc posvěcuje, cítí větší potřebu posvěcovat druhé – slovem, příkladem, vlastní osobností, v práci, v pastoraci, kdekoli ho Pán zavolá.

Je zde Panna Maria, která nás doprovází, je tady otec Pio, který nás bere za ruku. Odvahu!