Vy jste solí země a světlem světa

Autor:  Mons. Pierino Galeone, Padre; redakční úvodník z časopisu Servi della Sofferenza, 2012/1

„Vy jste solí země a světlem světa.“ Je jasné, že toto vyjádření nemá význam v řádu materiálním, nýbrž duchovním, či spíše nadpřirozeném. Sůl dává polévce chuť. Moudrost není nic jiného než dar od Pána, který je určen k tomu, aby člověk zakoušel příchuť, chuť darů, nadpřirozených dober. Takže sůl, vzhledem k nadpřirozeným věcem, znamená zakoušení chuti nadpřirozených skutečností a dober. Jaká jsou nadpřirozená dobra? Především je to Ježíš a dary, které od něj pocházejí a které nám byly dány prostřednictvím Ducha Svatého, církve, Panny Marie atd.

Pojďme ale víc do hloubky. Jakým způsobem zakoušíme moudrostí od Boha nadpřirozená dobra, a tedy Krista? Prostřednictvím víry jsme při křtu získali božský život, čili život Krista, Božího Syna, který byl dán darem prostřednictvím Ducha Svatého, který je Dominum et vivificantem, tím, kdo „přináší“ božský život. Jestliže máme božský život, a božský život, na kterém máme účast, je Kristus, nadpřirozená Skutečnost s velkým „S“, dostali jsme také schopnost smět zakoušet božský život, čili zakoušet život Krista, který je Moudrostí Otce, Moudrostí Boží.

Abys mohl zakoušet božský život, musíš jej mít. Nelze zakoušet něco, co člověk nemá. Když máš trochu života Krista a trochu života světa, nemůžeš zakoušet božský život. Život Krista lze zakoušet, jen když stabilně vlastníš božský život. Nesmíme se „pohupovat“ sem a tam – trochu života světa a trochu božského života. Životem světa je marnivost, vychutnávání věcí, jídla, spánku, oblékání, účesů či jiných věcí, a také veškerých dalších uspokojení, spojených s potěšením z věcí světa: pohledů, náklonností, pocitů, které mohou být zaměřeny na věci světa.

Když jsi pokorný, a necháš vše, co jsi, a vše, co máš, na správném místě, zajisté zakusíš to, co je nadpřirozené, a také to, co je lidské. Dobra však nesmí být zakoušena mimo, ale uvnitř Boží vůle, neboť tam je dobrá „chuť“ spojená s Boží Moudrostí. Sůl země je tedy myšlena v souvislosti s nadpřirozenými dobry, která se zakoušejí, přičemž toto zakoušení nadpřirozených dober se stává chutí nadpřirozených skutečností, Krista, darů, které on má, pravdy, lásky, všech dobrých citů, pokory, mírnosti, poslušnosti, lásky Boží. Dobré city nejsou ničím jiným než ctnostmi, kterým Pán učil a které praktikoval.

Máš Ježíše v srdci stále, stabilně? Zakoušíš Ježíše jako Nejvyšší Dobro? Protože když zakoušíš Ježíše, jsi-li skutečně pokorný, můžeš mít především schopnost srovnat chuť a moudrost Krista a věcí od Pána s chutí věcí světa. Pán ti přirozeně předkládá tuto vyrovnanost – nejprve Pán a zakoušení Pána a pak, podle Pánovy vůle, také zakoušení materiálních skutečností, které však nikdy nesmí ohrozit vychutnávání nadpřirozených skutečností a převážit nad nimi, protože kdyby převážilo vychutnávání materiálních věcí, věcí světa, ztratil bys postupně chuť nadpřirozených skutečností. A jestliže ztratíš chuť nadpřirozených skutečností, je zjevné, že sis zvykl vychutnávat dobra tohoto světa – jídlo, spánek, oblékání, povídání, reptání, ztrácení času, kritizování, závidění, žárlivost, pýchu. Je jasné, že i tyto věci vytvářejí „chuť“, ne však chuť pravých dober, ale falešných, nakolik jsou proti Boží vůli.

Pokud jsi uspokojen, že dáváš špatnou odpověď, protože jsi marnivá v oblékání; máš-li chuť jistým způsobem jíst; máš-li navracející se tendenci zakoušet všechno, co „vystřelí“ ve tvém já, ve tvé mysli, ve vůli, v tvých emocích, je jasné, že jsi postupně ztratil chuť nadpřirozených skutečností. A jaký je důsledek? Že už nejsi schopen zakoušet nadpřirozené skutečnosti. Vy můžete zakoušet slova, která říkám, protože jsou to slova, která mi vnuká Ježíš, Duch Svatý, avšak mějte se na pozoru, protože když máte před sebou zákusek, ale v ústech máte chuť octa, nemůžete vychutnat zákusek a budete muset vyplivnout všechna tato dobrá slova, tato svatá slova, toto předložení nadpřirozených skutečností, tuto nabídku chuti nadpřirozených skutečností, a tím Boží Moudrosti. Jestliže je Ježíš Kristus Moudrostí Otce a my máme božský život, dal nám prostřednictvím Ducha Svatého také moudrost zakoušení nadpřirozených věcí.

My patříme do sekulárního institutu. Máte-li tuto chuť nadpřirozených skutečností, pak se ve svých slovech, ve vašem pohledu, ve své osobě, ve svém chování, když se modlíte, když jste spolu, když jste před svátostným Ježíšem, když pracujete, když jste poslušní, když používáte lásku, ve všech okamžicích stáváte „solí země“, protože vaše pokora, vaše mírnost, úsměv, přijetí Boží vůle, vaše poslušnost a láska jsou prostředky, kterými komunikujete chuť nadpřirozených skutečností.

Absolutně však nelze zakoušet Krista, nadpřirozená dobra, jestliže člověk jde nejprve do kostela, modlí se, pomodlí se růženec, naslouchá duchovní obnově, ale potom reptá, kritizuje, rýpne si tady i támhle, pospává, je líný a třeba neovládá dobře paměť, pohledy, city, náklonnosti. Je jasné, že pokud tyto věci směšuješ, je to jako bys do skleničky s vínem nalil vodu, a snad dokonce špinavou vodu. Tekutina by tak ztratil jak chuť vody, tak chuť vína.

Jaký je tvůj duchovní život? Tíhne k tomu, aby měl příchuť nadpřirozených skutečností, především Krista, Pánových darů, pokory, mírnosti, přijetí, přizpůsobivosti, poslušnosti? Když je člověk moudrý, všechno je ve vůli Boží, Pánova přikázání jsou příčinou radosti, zakoušení nadpřirozených skutečností, protože není možné, aby třeba jen v jediném Pánovu přikázání nebyla zahrnuta radost, která po poslušném a láskyplném splnění příkazu zaplaví mysl, srdce.

Co to je světlo? Možnost vidět tyto skutečnosti. Když opravdu žiješ božský život, když opravdu zakoušíš Krista a nadpřirozený život, pak umožňuješ svými skutky nejen poznat dobrotu svých skutků, ale svým úsměvem, přijetím, pohotovostí, radostí, vytrvalostí, věrností, stálostí osvítíš své skutky nadpřirozeným světlem, které samozřejmě umožní druhým zakusit to, co je v tobě tajemně skryté, a tím je moudrost nadpřirozených skutečností. Když takto žiješ, svými dobrými skutky osvítíš i oči světa, lidí. A druzí uvidí prostřednictvím tvého přijetí, tvého úsměvu, pokory, pohotovosti, poddajnosti, poslušnosti, služby, dobrých skutků, že v tobě je Boží moudrost, chuť nadpřirozených skutečností, moudrost Kristova života – a tak se staneš „solí země a světlem světa“!

Jsme my takoví? Usilujeme opravdu o to, abychom se stali „solí země a světlem světa“? Jsou naše dobré skutky vždy v souladu s životem Krista, s jeho základním přikázáním „milujte se navzájem, jako jsem miloval já vás“? Musí to být stále intenzivnější závod o to, abychom si navzájem pomáhali být lepšími. Toto přání vzájemné lásky je právě tím, co si opravdu přeje Ježíš, co si přeje církev, především u kněží, řeholních komunit, v rodinách.

Je krásné žít životem Krista! Ježíš je tak krásný, jak je dobrá jeho láska, jeho světlo, jeho pravda, jeho pohled, který zkoumá hlubiny, jeho něžnost, jeho dobrota, milosrdenství, jeho objetí! Když se necháme Ježíšem skutečně obejmout, zakusíme ve svém nitru záchvěv Boží lásky, ucítíme potřebu být stále s ním a oddělit se definitivně od věcí světa, abychom se jako Ježíš stali „solí země a světlem světa“.