Odešel náš drahý bratr Franco

V pátek 27. 1. 2012  jsme se v San Giorgio Jonico i v Brně rozloučili modlitbou při mši svaté s naším drahým Francem, Francescem Mastronuzzi.  Před rokem onemocněl. Zemřel v San Giovanni Rotondo v náručí Padre 25. 1. 2012,  v roce 50. výročí svého zasvěcení.

Na začátku šedesátých let bylo Francovi 19 roků, studoval na technickém institutu v Tarantu a chodil do tarantské farnosti Nejsvětějšího Srdce. Sám Franco o svém raném mládí řekl: „Život s Pánem jsem žil s kompromisy, protože jsem mu nebyl vždy věrný. Přesto jsem ve svém srdci toužil být celý Ježíšův, ale samotnému se mi to nedařilo. Když jsem četl o životě svatého Františka, přál jsem si zažít duchovní zkušenost jeho prvních následovníků, abych se stal Ježíši věrnější.“

Pán splnil Francovo přání na Vánoce roku 1961 kdy s jedním přítelem přijel do San Giorgia Jonica a měl první příležitost seznámit se místním farářem nazývaným Padre, Mons. Pierino Galeone. S jeho pomocí, díky Boží milosti, se pak Francovi už podařilo překonat všechny dřívější těžkosti. Brzy také nalezl v tarantské farnosti další, s kterými se setkávali a naslouchali slovům Padre, jednoho z nejbližších duchovních synů otce Pia.

Franco byl otci Piovi představen v srpnu, když všichni společně trávili prázdniny v blízkosti kapucínského kláštera v San Giovanni Rotondo. Franco vzpomíná: „Tyto dny byli nejkrásnější z celého roku. Sehnali jsme ubytování na jeden měsíc, chodili jsme nakupovat, vařili jsme, umývali nádobí, ale především se hodně modlili a následovali rady Padre. Každý den jsme se snažili dostat do přední řady na mši svatou, kterou otec Pio sloužil v 5 hodin ráno. Všichni jsme ho upřeně sledovali a když zvedal ruce, snažili jsme se vidět i jeho rány, ale on byl velmi opatrný, aby je neukazoval. Když se vracel do své cely, čekali jsme na něj na chodbě kláštera- pro Padre měl vždy láskyplný pohled a mnohokrát se i nám podařilo políbit mu ruku. Jednou, když jsem ho políbil nad srdce, cítil jsem, že padám do srdce, které je bez konce.“

Když se Franco vrátil za San Giovanni Rotondo, nebylo pro něj těžké vytušit, že se Padre má stát otcem nové rodiny Bohu zasvěcených osob, Služebníků utrpení, kteří začali následovat charisma otce Pia: „Já jsem se pomaličku zamiloval do tohoto ideálu natolik, že jsem Padre požádal, jestli bych mohl tento ideál také žít. Padre mi řekl, ať se modlím a zeptám se otce Pia. Během příští návštěvy v San Giovanni Rotondo jsem se ve zpovědi zeptal otce Pia, co si o tom myslí a otec Pio souhlasil.“ Franco se tak připojil k diecézním kněžím a zasvěceným sestrám žijícím ve světě a začal pracovat jako učitel na střední technické škole. Brzy se k němu připojili i další zasvěcení laici, můžeme vzpomenout Carla del Mastro, který byl konstruktérem v železárnách v Tarantu.

Franco byl pravý zasvěcený ve světě a my jsme ho viděli vždy na svém správném místě: Beze slov, jenom svým chováním ukazoval svou lásku k Ježíši, a tím dokázal pomoct postavit se na správné místo i ostatním; přiblížit tímto způsobem k Ježíši ty, kdo mu byli vzdáleni.

A pak mnohem později, už v důchodu - 15 let stále po boku Padre - doprovázel ho doma i na cestách, modlil se s ním neustále růženec, který je Panně Marii tak drahý. Když jsme chtěli mluvit s Padre, stačilo zavolat Francovi na mobil. I během své nemoci a nepříjemné a opakované léčbě, kdy mu nebylo dobře, byl Padremu blízko. A Franco pokračoval, počínaje od malých věcí, den po dni v tom, co mu Pán před 50 lety dal jako touhu do srdce: Mnoho se modlil, doufal a toužil z lásky k Ježíši přijmout všechno pro spásu bratří.

Děkujeme za krásné svědectví, za láskyplné doprovázení Padre při návštěvách České republiky, za modlitbu, kterou, jak věříme, se už nyní modlí v domě Nebeského Otce.