Svítilo slunko. Bylo vlahé, italské odpoledne. Autobusem se právě ozýval potlesk, že zdárně dojel až do cíle – San Giovanni Rotonda (SGR). A kdybych v tu chvíli tušil, co všechno nás tady čeká, co všechno si odneseme a jaký balzám to bude na duši, tleskal bych dvakrát tak déle. Když jsem nastupoval v Brně, byl jsem plný obav, jestli to má smysl, jestli to nejsou vyhozené peníze. Přeci jen o této pouti jsem věděl zhruba měsíc a to jen, že to je pouť ke hrobu sv. Pia z Pietrelciny (o němž jsem slyšel také poprvé) a že to je zaměřeno (asi) na volbu povolání a znal jsem ze všech účastníků jen tři lidi, a ne nijak do hloubky. Byl to pro mě osobně tedy (aspoň na začátku) výstup z komfortní zóny. Jenže velmi rychle se z toho stala součást mé komfortní zóny natolik, že jsem tam byl jako doma. Je toho hodně, co bylo velmi dobré a pomohlo, abych se naprosto zbavil pochyb o tomhle zájezdě. Už jenom ta krajina a to počasí. Itálii jsem si zamiloval, ty mírné kopce, zelené pláně, půvabná města a usedlosti, ty památky, ti energičtí a optimističtí lidé, jimž nechybí chuť do života – to všechno je tak skvělé, že to nejde nemilovat. K tomu přidejte 12-15 °C, slunko a čerstvý, mořský vzduch, což je oproti -1 °C, mlze a věčnému sněhu nebo břečce skvost, a máte ideální kombinaci na odpočinek a oživení těla i mysli. A italské jídlo je třešnička na dortu. Na snídani jsme měli švédské stoly, taková hotelová klasika, ale na oběd a večeři jsme vždycky měli dva chody a dezert. Jejich ovoce, zmrzlina a dezerty se vůbec nedají srovnávat s českým ovocem atd. Ani ty hlavní jídla nenastavili laťku nízko, až na mořské plody (byla to aspoň zajímavá zkušenost), bylo vše vynikající, vytknu například jejich výborné lasagne, které byly naprosto fantastické. Pozastavím se i nad jejich architekturou. Stavby a památky jsou v Itálii pozoruhodné a impozantní. Po cestě tam jsme se stavili v Loretu a pak jsme jeden den vyrazili i do Monte Sant’Angela (hora v níž je jeskyně, kterou podle legendy vysvětil na kostel sám Archanděl Michael) a obojí bylo nádherné a skoro dechberoucí. Zvlášť když jsme měli jedinečnou příležitost mít mši právě v Monte Sant’Angelu a to ještě v italštině! Prostě nezapomenutelný zážitek. I v samotném SGR bylo spoustu krásných budov, jako třeba samotný hotel Centro di Spiritualità, kde jsme bydleli, nebo kostel sv. Pia (i když ten uchvacoval spíš originalitou a symbolikou), oba kostely Panny Marie Milostné a Dům úlevy v utrpení – nemocnice, kterou vybudoval otec Pio. A i on na mě zanechal pozitivní dojem. Co jsem se o něm díky této pouti dozvěděl, mě velmi inspiruje a jsem rád, že jeho život a cestu k Pánu znám. Také jsem velmi rád za všechny přednášky a myšlenky, jež mě doslova otevřely oči a očistily můj vztah k Ježíši. Naprosto nevázaně mě každá jako by mimochodem jen tak zodpověděla otázku/y, které jsem dlouho nosil v hlavě, týkaly se víry a trápily mě. Takže jedno velké díky všem přednášejícím i překládajícím (všechny přednášky byly totiž v italštině). A nakonec to nejdůležitější – lidé okolo mě. Seznámil jsem se tam se samými skvělými lidmi a dostal jsem se do přátelské, křesťanské a živé komunity – tolik smíchu by stačilo na celý nový život (jak zaznělo u jednoho stolu: “Smích buď prodlužuje život, nebo přivádí infarkt.”:)). Účastníci, kněží (a bratr), sestry, ale i číšníci, uklízečky, recepční apod. byli milí a vstřícní a jsem velmi rád, že jsem je potkal. Shrnuto podtrženo: Jeďte do San Giovanni Rotonda, vyplatí se to. Zažijete tolik hlubokých, krásných a nezapomenutelných zážitků, uvidíte tolik hezkých památek a nádherných výhledů, potkáte inspirativní, pozitivní lidi, jež darem života rozhodně neplýtvají a najíte se spousty výborného jídla ;). Děkuji všem, díky nimž, jsem se této akce mohl zúčastnit a přeji požehnaný, klidný a šťastný život.