Dětství a povolání

Narodil se 21. ledna 1927 v San Giorgio Jonico (provincie Taranto) do rodiny Čira a Grácie Perucciových. Díky hluboce věřícímu rodinnému zázemí a výchově, která kladla důraz na modlitbu a skutky milosrdenství, rozpoznal své povolání ke kněžství již v útlém věku. V deseti letech vstoupil do nižšího semináře a později pokračoval ve studiích v regionálním semináři v Molfettě.

 

Setkání se sv. otcem Piem

Zásadním zlomem v jeho životě byl rok 1947. Vážné onemocnění tuberkulózou ohrožovalo jeho cestu ke kněžství. V této beznadějné situaci se vydal do San Giovanni Rotondo k otci Piovi. Toto setkání se stalo osudovým – nejenže byl na přímluvu světce zázračně uzdraven, ale otec Pio ho přijal za svého duchovního syna a stal se jeho celoživotním vzorem a vůdcem. Otec Pio mu tehdy předpověděl kněžství i budoucí poslání.

 

Kněžská služba

Kněžské svěcení přijal 2. července 1950. Svou pastorační službu zasvětil farnosti Panny Marie lidu (S. Maria del Popolo) v San Giorgio Jonico, kde působil nejprve jako kaplan a od roku 1955 jako farář. Jeho kněžství se vyznačovalo neúnavnou péčí o duše. Byl vyhledávaným zpovědníkem a duchovním vůdcem, který měl mimořádný cit pro mládež a pro lidi zasažené utrpením. Právě z této intenzivní pastorační činnosti a pod duchovním vedením otce Pia se postupně zrodilo společenství, které později dalo vzniknout našemu sekulárnímu institutu.

 

Odkaz a završení života

Mons. Pierino Galeone byl mužem hluboké modlitby a pokory. Učil své duchovní děti, že křesťan nemá před utrpením utíkat, ale má ho proměňovat v lásku ve spojení s Kristovým křížem.

Svou pozemskou pouť završil 14. ledna 2025, jen pár dní před svými 98. narozeninami. Odešel k Otci v pověsti svatosti a zanechal po sobě živé dílo v podobě mužské i ženské větve institutu a širokého společenství přičleněných členů, kteří v jeho charismatu pokračují po celém světě.

 

 

 

 

"Musíme být jako děti, abychom mohli vstoupit do nebeského království,

ale musíme být jako děti také proto, abychom účinněji a velkodušněji sloužili tomu, kdo trpí na těle i na duši."

(Z úvodního dopisu ke Konstitucím, které sepsal Mons. P. Galeone)