Každoročních duchovních cvičení pro členy sekulárního institutu Servi della Sofferenza se letos účastnilo již téměř dvě stě osob zasvěcených či na cestě k zasvěcení - kněží, laiků a laiček.
Téma exercicií znělo „Proč máte strach, lidé malé víry? (Mt 4, 40)“. Náš Padre se v přednáškách věnoval různým prvkům našeho duchovního života, který by odpovídajícím způsobem měl být obrazem závazků čistoty, chudoby a poslušnosti a také zvláštního charismatu SdS.
Myslím, že každý z nás mohl ve vzácné blízkosti našeho Padre, v tomto výjimečném čase společné i osobní modlitby, opravdu prožít zkušenost strachu a víry. Strachu, že úsilí být dobrý je příliš těžké; strachu z únavy a sentimentalismu, který dříve nebo později vyprchá; strachu z chybění dober, kterých je třeba se zříkat; strachu ze zla, jehož obrysy můžeme rozeznávat dokonce i uvnitř nás samotných.
Strach má ten, kdo má malou víru. Vírou se totiž člověk spolehne, že Bůh je, že má všechna dobra, která potřebujeme a chce nám je dát. Láska je dar, a dar se musí dát- proto není láska bez zřeknutí. A komu jsme dali my své srdce? Zřeknutí je v první řadě chybění, je to utrpení. Člověk nemůže být zároveň zamilovaný do Ježíše, a zároveň zamilovaný do sebe, do „světa“, do zla. Zřeknutí nemá cíl samo v sobě. Utrpení prožívané ve spojení s utrpením Ježíše Ukřižovaného, který vykoupil celého člověka - i s jeho utrpením - už ztrácí charakter trestu nebo neužitečnosti a stává se zdrojem dobra.
Největší dobro je dávat Boha do srdcí lidí tím, že se sami proměníme a staneme „živým“ Božím slovem, silným a nenápadným evangeliem o Ježíšově lásce a utrpení, které pak může být „čteno“ všude každý den - doma, na ulici, na úřadě, v nemocnici, ve škole, ve farnosti, v charitě i v továrně.
Během exercicií složili přísliby dva naši seminaristé z brněnské diecéze - Jirka Janalík a Tomáš Fránek, oba „ze spolča“ otce Pia z Pietrelčiny v Brně. Své definitivní sliby na celý život složilo dalších 5 bratří a 4 sestry, většinou z italských diecézí. Proč se nezamilovat do Ježíše? Gratulujeme Tomášovi a Jirkovi, a také nám všem za prožité exercicie!
Pavel Řehulka